Milí houbaři,

co to šidím? Teda vlastně chtěla jsem říct vidím? Jaktože jste doma? Řádí tady virusák Koroňák, jo? Ale to neznamená, že si budete válet salám na peci… teda za pecí… teda šunky – no vždyť víte, co chci říct! Naštěstí jsem tu ještě já, domácnostní kachna Justýna, a přichvátala jsem vám na pomoc! Znáte to, ne: kachna, úhů, teď k vám děti z dálky letí kachna, úhů!

Léto je sice nezávratně – teda vlastně nenávratně pryč, ale představte si, že pořád rostou klouby! Teda houby! Jak ale poznat ty, které sbírat můžeme a které ne? Pro houbaře začátečníky tu mám pět vtipů – ehm tipů na ty zaručeně jedlé houby, abyste se nespletli! Stejně ale bude nejlepší, když je vždycky předtím, než je dáte do nočníku – teda do košíku, ukážete mamce, taťkovi nebo třeba dědovi, prostě nějakému zkušenějšímu houbaři.

Obecně je snazší sbírat houby, které mají ze spodní strany klobouku takové trubičky, takže vypadají jako houba, kterou se myjete ve vaně. Asi nejčastější je u nás hřib hnědý, kterému se lidově říká pančák neboli panský hříbek a nebo taky modrák, protože když na něj zespodu sáhnete, tak v tom místě zmodrá. Jinak je pod kloboukem žluťoučký.

Další častou houbičkou je takzvaná babka, které se říká také suchohřib babka, a taky tak vypadá – má pěkně rozpraskaný klobouk! Správně se jmenuje hřib žlutomasý, protože pod kloboukem má krásně žluté masíčko. Nožička se většinou barví dočervena. Jako všechny hříbky se dá uvařit na spoustu způsobů – zkuste maminku poprosit třeba o bramboračku!

Asi nejlahodnější jsou praváci, tedy hříbky, kterým říkáme pravé. Patří mezi ně hřib smrkový, dubový nebo borový. Oproti babce mají takovou statnou nohu a celkově jsou tužší. Mají hnědý klobouk a zespodu jsou bílé nebo světlounce žluté. Nespleťte si je ale s hořčákem, který je zespodu trochu narůžovělý – vypadá krásně, ale je pěkně hořký, fuj!

Jedlé jsou ale i některé houby, které mají pod kloboukem lupeny. Z těch jedlých narazíte nejčastěji na bedlu, celým názvem bedlu vysokou, která si opravdu žije na vysoké noze! Kolem ní má takový prstýnek a na ní hnědo-bíle kropenatý klobouk, který je nejdřív kulatý, ale když pořádně vyroste, otevře se jako slunečník! Z bedly vám může maminka usmažit skvělé houbové řízky!

Poslední houbička je ryze podzimní a jmenuje se václavka, protože začíná růst na konci září na svatého Václava. Rostou v celých trsech a mají medově žlutou barvu. Stejně jako bedla mají taky prstýnek, a když zestárnou, otevřou svůj kulaťoučký klobouček. Václavky jsou nejlepší na výborný houbový guláš!

Tak jsem vás vybavila schválnostmi – vlastně znalostmi a můžete vyrazit do lesa! A nezapomeňte se svými úlovky pochlubit!

_tip_