Milé děti,

chtěl jsem vám všem moc poděkovat za názvy vašich nejoblíbenějších knížek, které jste mi poslaly do čtenářské soutěže! Jmenovaly jste některé z mých nejmilejších – třeba Děti z Bullerbynu, Ferdu Mravence, Povídání o pejskovi a kočičce nebo Zlatou sbírku pohádek. Ale také jste mi poslaly moc dobré tipy na knížky, které jsem ještě nečetl – Tuze hladovou housenku, Mikulášovy patálie nebo Chmatálkovi. Už se moc těším, až si je přečtu!

Za odměnu jsem si pro vás nachystal moji oblíbenou bajku O lišce a vráně.

Hladová liška se potulovala po kraji. Nikde nebylo nic k snědku. „Kdybych tak někde sehnala kousek sýra“, řekla si. A zrovna v té chvíli nad ní zakroužila vrána, a v zobáku držela pěkný kus sýra, který právě ukradla z okna v jednom domě.

Sedla si na větev a začala si na sýru pochutnávat . Hladová liška přemýšlela, jak se dostat k soustu vysoko nad ní. To by ale nebyla mazaná liška, aby si nedovedla poradit.

Začala vráně lichotit: „Jaký jsi to ale krásný pták! Tvé peří se leskne jako stříbro, je hebké jako hedvábí! Tvůj  postoj je vskutku královský. Měla bys být králem všech zvířat. Jistě i tvůj hlas je překrásný, umíš zpívat?“
Vrána se pýchou už nadouvala, a chtěla ukázat, že zpívat umí. Jakmile otevřela zobák, kus sýra jí vypadl, liška jej zachytila a utíkala do své nory, aby si na něm pochutnala.

Poučení: Dej si pozor na lichotky, málokdy jsou myšleny vážně.

Brum!