Ahoj děti!

Máme tady další státní svátek! Heda už nás o něm jednou učila, a tak jsem si řekl, že to v rámci opakování tentokrát vezmu za ní. Snad to nepopletu, 17. listopad je totiž opravdu důležitý den!

V kalendáři je zapsaný jako Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. V důležitých okamžicích našich dějin, když bylo potřeba za něco bojovat, totiž hráli hlavní roli studenti, kteří se nebáli říct nahlas, co si opravdu myslí.

Nejdřív si ale musíme vysvětlit, co znamená to cizí slovíčko. Demokracie je uspořádání státu, kterému nevládne jeden panovník, který by o všem rozhodoval. Na vládě se naopak podílejí i obyčejní lidé tím, že chodí k volbám a můžou si svobodně zvolit různé politiky, kteří se o tu vládu budou dělit. Celkově je to prostě takové spravedlivější, a když někdo vymyslí nějakou hloupost, tak je velká šance, že mu to přes ostatní neprojde.

Naši zemi ale v moderních dějinách dvakrát zabrala nějaká jiná, větší země a vládla nám diktátorsky – to znamená, že nám nějaký cizí panovník diktoval, co můžeme a nemůžeme dělat. V tu chvíli naše zřízení nebylo demokratické, ale totalitní – někdo nad námi měl totální moc. A zavládla totalita.

Nejdřív to byli Němci, kteří nám 17. listopadu 1939 na tři roky zavřeli vysoké školy. Představte si, že byste nemohly chodit do školy ne kvůli nějakému virusákovi, ale kvůli zlému vládci, který vám to prostě zakáže. Abyste se nemohly vzdělávat, zůstaly hloupé a nepochopily, že je ten vládce zlý.

Od Němců nás osvobodili Rusové, kteří nás pak ale taky zabrali a přinesli zpočátku hezkou myšlenku, že by se všichni lidé měli mít stejně dobře. Tu hezkou myšlenku ale prosazovali násilím a některým lidem zase bránili ve vzdělání, aby nemohli být chytřejší a mít se líp než ostatní.

Studenti se proto vzbouřili a 17. listopadu 1989 se v Praze sešli, aby si připomněli ošklivosti, které českým studentům před padesáti lety prováděli Němci – a celé to přerostlo v jednu velkou revoluci. Ke studentům se pak postupně přidali i dospělí, všichni společně zvonili klíči a po těch padesáti letech se jim podařilo zpátky vybojovat svobodu a demokracii!

Tak doufám, že se mi to aspoň trošičku podařilo vysvětlit. A že si z toho všeho zapamatujete, že svoboda a demokracie jsou hrozně moc důležité a že už si je nikdy nesmíme nechat vzít! Protože jak říkal po revoluci náš první český prezident Václav Havel: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!

_tip_