Zprávička

A proč…? Únorové Hromnice

Ahoj děti!

Venku vládne zima, ale dneškem jsme už o krůček blíž k jaru. Začíná poslední zimní měsíc, kterému se říká únor. Tak mě napadlo, proč se tak jmenuje? Že by vás to taky zajímalo? Poprosil jsem o pomoc v pátrání myšku Bibi a ta byla z úkolu tak nadšená, že vypátrala o únoru ještě mnohem víc.

Tak třeba pranostiky… ještě vysvětlíme, co slovo „pranostika“ znamená: každý měsíc v roce má nějaké pořekadlo. Lidé odpradávna pozorovali počasí a změny v přírodě, které počasí přinášelo v každém ročním období. Z toho pozorování postupně vznikly rčení, nebo přesněji pranostiky.

Únor bílý – pole sílí  (je-li sníh v únoru, v březnu pozvolným táním voda prosákne do půdy a to velice svědčí klíčení zasetých semínek a růstu plodin a polích).

V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá.

V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med.

A teď zpátky k otázce – měsíc únor dostal jméno podle toho, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořit se). Dnes už to není tak časté, ale v dřívějších časech bývaly zimy mrazivé a ledové.

2. února – svátek Hromnice

Právě k tomuto dni se vztahuje hodně pranostik. Čím je tak výjimečný?

Lidé se na začátku února loučili s vánočním a zimním časem a oslavovali příchod jara a návrat světla:

Na Hromnice o hodinu více. 

Na Hromnice půl píce a půl krajíce.

Zelené Hromnice – bílé Velikonoce.

Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

Lidé věřili, že ohněm a očistou domů po zimě přivolají novou energii. S příchodem křesťanství se ujal zvyk, že si lidé nechávali na Hromnice v kostele vysvětit svíčky, hromničky. Ty dávaly během bouřek zapálené do oken a měly spolu s modlitbou chránit před neštěstím.

Tak a teď už to víte. Zase brzy ahoj!

Váš Pigy a myška Bibi

Fotogalerie