Zprávička

Zvyky na Štěpána

Zdroj: freepik.com

Huhůůů, holčičky a chlapečkové,

  • Na Štěpána, tedy 26. prosince, se u nás tradičně chodilo na vánoční koledu. Zpívalo se, chodilo se od chalupy k chalupě a přály se hezké Vánoce. Za to byli koledníci odměňováni jídlem a pitím. Mnohdy si koledou obstarali živobytí na pár dalších zimních týdnů. Dnes se tahle tradice dodržuje už jenom na pár místech.
  • Dříve se dodržovalo spousta lidových zvyků, lidé věřili různým pověrám. Byla pro ně důležitá půda a úroda, protože to byl zdroj jejich obživy. Na Štěpána se proto světilo osivo a skoro všechny pranostiky spojené se Štěpánem jsou spojené s počasím – věštilo se z něj, jaká bude úroda.
  • Říká se, že „na Štěpána není pána“. To se říká proto, že čeledníkům v ten den končila služba, mohli odejít k jinému hospodáři. Ten den dostávali celoroční odměnu a nová práce začínala až po Novém roce. K odchodu dostávali zvláštní koláč zdobený pentlemi a ořechy.
  • Podle zvyků by na Štěpána na stole neměla chybět husa nebo kachna a měly by se vykonávat rodinné návštěvy.

Tak, a teď už víte o Štěpánovi úplně všechno. Abyste byli ale úplně vybavení, nesmíme zapomenout na slavnou koledu, kterou jste už určitě zaslechli i v našem vysílání:

Koleda, koleda, Štěpáne!

— lidová

Koleda, koleda, Štěpáne!,
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,

psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.

Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Já jsem malý koledníček,
přišel jsem k vám pro troníček,
troníček mi dejte,
nic se mi nesmějte.

Budete-li se smáti,,
musíte mi krejcar dáti.
Však já s vozem nejedu,
co mi dáte, to vezmu.

Dáte-li mi kus medu,
ještě lépe pojedu.
Pán Bůh vám to nadělí,
na zahradě, na poli,

v chlévě telátka,
v maštali hříbátka,
pod lavicí housátka.

Vaše sova Heda